Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ani sa to nezdá, ale deathmetaloví ukrutníci z dánskeho Silkeborgu sa albumovo odmlčali až na štyri roky, počas ktorých o nich bolo počuť menej, než by im patrilo. Aj fakt dobré dánske bandy to mávajú takto dosť často, možno hlavne preto, že akosi kašlú na to niekam sa tlačiť. Novinka DAWN OF DEMISE ale vyšla u Unique Leader, to by ich nakopnúť mohlo, aj keď tiež len v prípade, že sa im zachce trochu máknuť na veci. Každopádne by na hociktorom festivale zameranom na tvrdé jadro kovu smrti patrili k tomu lepšiemu.
Dosť teórií, štvrtý album DOD prináša jedenásť skladieb, zvukovo veľmi štýlovo a príjemne stvárnených, hutné, kopajúce 90. roky, žiadna cvrlikajúca umelina. O hudobnom zameraní skupiny som už čo – to popísal minule, aktuálne teda hlavne skonštatujem, že na tomto albume sú definitívne späť nedocenení priekopníci európskeho BDM – samozrejme je reč o INFERNAL TORMENT, ktorých debut pred vyše 20 rokmi stanovil nové hranice extrému. V DAWN OF DEMISE je dnes už len vokalista tejto legendy, ale pri správnom vedení spoluhráčov aj Scott Jensen stačí na to, aby „The Suffering“ znel ako nasledovník „Man’s True Nature“ s menej oplzlými a rozzúrenejšími textami. Vokálne je to rovnaká ukrutnosť ako kedysi, hudobne do priamočiareho, ale prepracovaného katovania pribudlo o čosi viac klasického slamu z čias pred jeho výbuchom, skladby sú drviace, výbušné, chytľavé a hoci takmer všetko ide podľa prastarého vzorca, „The Suffering“ ma baví a je vydarenou ukážkou podstaty žánru.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.